Míla Bugtcher
Modelka #7 je zkušená masochistka, která ví, co hledá a leccos vydrží. V den focení se ale necítila příliš dobře, proto jsme zvolili pouze jednoduchý steh, který podtrhl jednoduchou syrovost sešitých velkých labií. Tento design vlastně jedním z ultimativním vyjádřením uzavřenosti ženského genitálu, který dává rámec projektu Hidden Pleasures.
Modelka #7
Jednou mne oslovil Bugtcher, vlastně mi oznámil, že mi zašije frndu a pan fotograf to vyfotí a že prý je to nějaký jeho nový projekt. Nu, což o to, doma s mužem při ostřejších hrátkách k secvaknutí okvětních lístků párkrát došlo. A dokonce jsem už posloužila jako materiál pro šicí orgie i na veřejnosti – na show na festivalu Obscene Extreme.
To vše jsou ale prchavé okamžiky – jedny doplněny erotikou, orgasmem, ty druhé adrenalinem. Ale zachytit je na věčnost? Jako umění? Budou zarámované viset v Ermitáži? Kdysi jsem studovala filosofování o umění a hned si vybavila, jak vhodným umístěním, oblepením myšlenkama, se normální prasárna, jakou jsou fotky vagín, přesune do uměleckých výšin. Co jsem si vyřešila alibi před studem (však jsem žena slušná, ale pro umění, pro umění ledacos!), mohla jsem se začít bát. Nebo těšit? S praktikou vyšívání jsem přece už byla několikrát obeznámena, těšila bych se i na to, jak se rozleje po těle bolest, ale už je konec, adrenalin opadává, kapky potu se perlí a v těle narůstá vzrušení.
Bohužel jsem nebyla fit. Nebo to byla snad jen má výmluva, kdy sprostě zneužívám rýmičku a nechci si přiznat, že jsem časem změkla a bolí mne teď i bodnutí jehlou? Byla to zvláštní zkušenost, na hony vzdálená domácí intimitě i vystoupení před stovkama lidí, jejichž počet a šílení dodávaj energii a odvahu. Niterný pocit zodpovědnosti to nepokazit. A zároveň s tím si to užívat, nebo trpět bolestí.
Už se těším, až budou fotky viset před zraky veřejnosti a co z toho, co jsem před foťákem a hlavně pod jehlou prožívala, v nich diváci uvidí!
